Živiny jsou nezbytné pro růst a vývoj, zatímco nejdůležitější makroživiny pro včasný růst odnoží a listů a pro přežití odnoží jsou dusík, fosfor a síra. Z mikroživin je pro zvýšení počtu listů a odnoží nejdůležitější mangan a zinek.
Dosažení správné populace odnoží je u ječmene velmi důležité, neboť má pevný počet možných zrn v klasu na rozdíl od pšenice, která má větší schopnost kompenzace počtu zrn v klasu v rozmezí 2–5.
Je také třeba si uvědomit, že u ječmene je výnos první a druhé odnože velmi podobný, takže pokud je populace nízká, lze určité náhrady výnosu zajistit podporou většího odnožování. Toto je ve srovnání s pšenicí a žitem odlišné.
Odrůdy ječmene dvouřadého mají nižší hmotnost klasu; proto je k dosažení stejného výnosu zapotřebí vyšší hustota klasů než u šestiřadých typů. U dvouřadých typů je zapotřebí vyšší výsevek a produktivní odnožování podporované použitím dusíkatých hnojiv (např. 700–800 klasů / m2 ve srovnání s 550–600 klasy / m2 na úrodných půdách s dostatečným zásobením vodou).
U víceřadých typů by měly být cílem asi tři klasy na rostlinu a u dvouřadých typů setých na jaře dva klasy na rostlinu. Vzhledem k důležitosti minimalizace sníženého počtu květů a tvorby zrn u dvouřadých typů musí být zajištěn dostatečný přísun živin během odnožování a po odkvětu.
Dusík je nejdůležitější živina pro dosažení vysokého výnosu. 4 % rostlinného materiálu (biomasy) tvoří obvykle dusík, přičemž jeho dostatečná dodávka zajistí větší listy ve větším počtu, což vede k většímu počtu potenciálních výhonků.
Dostatečný přísun dusíku v průběhu vývoje produkuje více listů na hlavním stéblu ječmene.
Jednotlivé listy se vyvíjejí rychleji a nedostatek dusíku snižuje rychlost iniciace budoucího klasu, čímž klesá konečný počet potenciálních klásků (zrnových míst).
Je také nutné si uvědomit, že použití správných dávek dusíku pro vývoj porostu neovlivní fyziologický vývoj. Toto vývojové období je často charakterizováno objevením se praporcového listu.
Přežití vytvořených odnoží může být ovlivněno interakcí mezi dávkami a načasováním aplikací dusíku. Pokud je počet odnoží nižší než optimální, aplikace vyšších dávek dusíku na začátku růstového období (Zadoks 25–30) zvýší počet odnoží, a tím i konečného počtu klasů.
Pokud se populace rostlin vyvíjí podle plánu, neměla by se tato manipulace s plodinou provádět, neboť to může vést k nadměrnému růstu listů a odnoží a k poléhání. Pokud je počet odnoží přiměřený, měly by se zpočátku používat nižší aplikační dávky.
Při pěstování ječmene jarního je doba pro tvorbu listů a odnoží velmi omezená, takže pro dosažení požadované rychlosti raného růstu a počtu odnoží je rozhodující včasná aplikace a vysoké dávky dusíku.
Existuje dobrá korelace mezi počtem vytvořených výhonků a velikostí kořenové hmoty. Vysoký počet odnoží vytvoří obvykle velkou kořenovou hmotu, která poskytuje rostlině lepší příjem živin a větší odolnost proti suchu.
Časný vývoj listů a odnoží, který ovlivňuje konečný počet rostlin, může být výrazně ovlivněn nedostatkem mikroživin. Mangan a zinek jsou dvě důležité mikroživiny, které ovlivňují vyvíjející se výnosové prvky, jako je například větší počet klasů a velikost zrn, což vede k vyššímu konečnému výnosu.
Výběr odrůdy/typu ječmene – odrůdy se liší odnožovací schopností a rychlostí vývoje.
Datum výsevu – časný výsev zvyšuje počet odnoží na rostlinu.
Hloubka výsevu – hlubší výsev může snížit počet odnoží.
Výsevek – vysoký výsevek dává více hlavních stébel a méně odnoží.
Půda / stav seťového lůžka – nedostatečné seťové lůžko a udusání zpomaluje raný vývoj odnoží.
Hubení škůdců, např. slimáků.
Obsah živin v půdě – dobrá úrodnost (vysoký obsah dusíku) zvyšuje počet odnoží.
Podzimní aplikace dusíku do seťového lůžka.
Obecně platí, že čím nižší je počet semen a čím časnější je setí, tím více jednotlivé rostliny odnožují, konečný počet odnoží pak závisí na počtu odnoží, které přežijí až do tvorby klasů.
Počasí na podzim a v zimě – chladné počasí zpomaluje iniciaci listů a odnoží.
Použití regulátorů růstu rostlin – regulátory růstu rostlin lze použít ke snížení apikální dominance, a tím ke zvýšení počtu/přežití odnoží.